Měl takovou panelovou minichatku, asi tak 2x3 metry a kolem ní vinice. No nakonec nás nepozval jen a čaj, ale nabídl nám i že můžeme přespat, druhý den si tam nechat batohy a projít si Kapadokii nalehko. Vzhledem k otlačenosti našich a ramen a nepříjemnostem při stopování s batohem nešlo odmítnout. tak jsme povídali o poměrech v Turecku, v Česku, o turistech, atd. Povídal, že když vidí turisty, tak je vždy rád pozve na čaj a pohostí. Ukázal nám svůj "památníček" a tolik jazyků, co se tam objevovalo... Jen během tohoto léta tam před námi měl několik Čechů, Němce, Japonce,... Prostě byl Mustafa hóóódně pohostinej. Takový kdyby byli lidi všude....

Druhý den jsme teda prošli několik těch oblastí v Kapadokii. Asi těžko popisovat, na to to chce fotky. Prostě jsou tam zajímavě erozí vytvarovaný skály a v nich měli lidi vydlabaný baráky, kostely, prostě všechno. Ve výsledku je to prostě obrovská prolejzačka. večer jsme se vrátili k Mustafovi, povídali a rozloučili se a ráno vyrazili na jih, do podzemních měst. To je něco podobnýho, akorát to je pod zemí. Celý město s domy, chlívy, hřbitovy, kostely a školou vydlabaný pod zemí. Sice tam chtěj nehorázný vstupný 150 Kč, ale když už tam člověk je... Pak jsme jeli ke kráterovýmu jezeru, kde jsme chtěli spát. A musím říct, že spát v kráteru sopky, byť vyhaslé, je dost zvláštní.

Po ránu jsme si dali další silničně-turistickou vložku, protože zase nebrali, ale nakonec jsme dostopovali do Ihlary, vesnice na kraji kaňonu, který je dlouhý tak akorát na celodenní túru a ve stěnách jsou (už obligátně) vydlabaný kláštery, chodby, domy,... No večer dávali v televizi fotbal - Galatasaray Istanbul - Mladá Boleslav, tak jsme si to chtěli užít v hospodě s Turkama. Počkali jsme do večera a jelikož Boleslav nakonec dost jasně prohrála, tak nám ani nedali do držky:-) Ještě než jsem šel spát, tak jsem si dal sólo výstup na nejvyšší míst Ihlary, což byl docela dost vysoký vysílač. Nevím kolik měl metrů, ale když jsem po tom žebříku vylez nahoru, dost mě bolely ruce. Řekl bych že Petřínskou rozhlednu by ravě strčil do kapsy. no ale výhled na to rozsvícený městečko byl úžasný, takže to za to stálo.

No druhý den jsme si v klídku prošli kaňonem, nutno říct, že byl hezkej, ale už to bylo všechno na jedno brdo. Jako možná nejzajímavější bych tam označil hospodu, kde byly stoly i židle normálně ve vodě a zákazníci si při jídle myli nohy (a nedělali bordel, páč co upadlo, to uplavalo).