Takže byli jsme na to tentokrát jenom dva, já a můj něco jako bratranec Lukáš.
Domluvili jsme se na srazu v pondělí v Užhorodu, protože Lukáš přijížděl z
Rumunska a já z ČR. Mým prvním úkolem byla doprava do Košic, který jsem vyřešil
nočním autobusem z Brna. Pak následoval všude zastavující další autobus do
městečka Sobrance, které leží již téměř na hranicích s Ukrajinou. Tady se
bohužel ukázalo, že náš pan řidič se tak úplně netrefil do jízdního řádu a
přípoj na hranice už je odjetý.

Vzniklou mezeru dvě hodiny jsem využil k hledání restaurace, což se ukázalo být
docela nesnadné. Buď vypadaly poměrně odpudivě, nebo měly na dveřích nápis
"pouze s členským průkazem" a protože nejsem členem východoslovenské mafie,
musel jsem pokračovat v pátrání. Východiskem se ukázala být občerstvovna se
zahrádkou poblíž pomníku rudé armádě. Tady jsem se vděčně zaposlouchal do hlasů
vycházejících od stolu místních stavebních bossů, kteří si právě rozdělovali
veřejné zakázky a taktéž jsem se najedl.

Po přesunu zpátky na nádraží se mě ujala jakási babička, na kterou doteď velice
rád vzpomínám. Jednak byla velice veselé povahy a jednak mi neustále nabízela
zmrzlinu a svoje vnučky. Pak už nastal přesun na východní výspu EU a přechod
přes hranici. Jak se ukázalo, tak pěší přejití, které fungovalo před třemi roky
již nefunguje, takže jsem se svezl s poměrně nemluvným Ukrajincem.