Za hranicemi jsem se dopravil na nádraží využitím místní mhd, která je
provozována poměrně ojetými Fordy Tranzity a podobnými stroji. Není to příliš
komfortní, ale zase levné (asi 4 koruny). V průběhu procesu přepravy se
samozřejmě změnilo místo srazu s mým ctěným příbuzným a posunulo se asi o 50 km východně do města Mukačevo. Na vogzálu jsem tedy objevil vhodný autobus a
poměrně důležitý fakt, že se posunul čas. V Mukačevu jsme se štastně setkali a
následoval přesun vlakem do Volovce, kde jsme okusili boršč a vyslechli karaoke
výkony místních veselých slečen, které neustále tvrdily, že 'liebe uns'. Prchli
jsme směrem do hor a náš trek mohl začít.

Náš plán byl přejít poloninu Boržava, což je poměrně lysý hřeben táhnoucí se od
západu jihovýchodním směrem. Po poměrně strmém výstupu jsme byli opravdu štědře odměněni jednak rozhledy a jednak množstvím borůvek. Naše první kroky vedly k podivnému objektu na jednom z vrcholků, který prý sloužil jako meteorologická stanice. Zde nám místní milí lidé poradili cestu dál a obdarovali nás pivem a paštikou. Závěr tohoto příjemného setkání poněkud zkazil příjezd několika Čechů na offroad motorkách. Postupně jsme navštívili několik vrcholů tohoto pěkného
pohoří, za zmínku stojí například Stoj s rozpadlou radarovou základnou jakési
armády. Na hřebenu jsme strávili pěkné čtyři dny, kromě borůvkářů jsme téměř
nikoho nepotkali a i počasí nás velice příjemně překvapilo.