Protože nám postupně docházelo jídlo - Lukáš se stal expert na prapodivné
kombinace pokrmů, jedním z vrcholů jeho tvorby se stala brusinková paštika s
ovesnou kaší - museli jsme začít přemýšlet o sestupu. Tento byl zrealizován
opravdu divokým svahem, jenž končil potokem. Nicméně jsme šťastně dorazili do
městečka Mižgorje, kde jsme se notně posilnili v místní kavárně.

Další trasa vedla přes Chust do Užhorodu, kde jsme byli bohužel nuceni
přenocovat v nejlevnějším hotelu. Zážitek nepříliš příjemný, nicméně účel byl
splněn a ráno jsme se v pořádku vzbudili. Následovala prohlídka Užhorodu, který
se nám velmi líbil, předražená restaurace, líbila se nám méně a cesta na
hranice, vůbec se nám nelibila. Po neuvěřitelnách sedmi hodinách čekání, jenž
bylo způsobené naprostým chaosem na slovenské celnici jsme se vydali směr
Košice a po tradiční pizze na košickém nádraží jsme nasedli do vlaku směr
Bratislava a posléze směr Brno, kde se naše cesty rozdělily. Kromě cest se
rozdělil i stan, jenž byl z nastalé euforie zapomenut na Lukášově batohu.